Začátky mé maličkosti...

Mé sběratelství v jednom článku

8. listopadu 2015 v 13:20 | Twaila
Znáte to, dětství. V tomto období jste si přáli strašně moc hraček a různých věcí. Mé spolužačky si přály barbíny z Malibu a růžová auta. Já jsem byla zahleděná do plastových realistických koníků, které mi doporučila kamarádka (Petz :P). Strašně jsem jednoho chtěla, bylo mi jedno jakého, hlavně krásného koně s dlouhou hřívou, se kterým si budu hrát. O Vánocích roku 2011 se mi tento překrásný sen splnil, dostala jsem Andaluskou klisnu s překrásně zapletenými copánky a k ní psa s ošetřovatelkou a Irským Tinkerem. Hýčkala jsem si ji, milovala jsem ji. Každý den jsem s ní mluvila, jakoby byla živá. Přála jsem jí dobré ráno, dobrou noc a měla jsem ji strašně ráda. Samozřejmě dostávali lásku i ostatní :D Den šel za dnem, měsíc za měsícem a má sbírka se rozřiřovala. Nečekala jsem to, že je budu nějak sbírat a podobně. Měla jsem je pouze na hraní. Asi o rok později jsem se začala aktivně hlásit ke sběratelské komunitě na FB a přemýšlet o založení blogu. Dne 6.11. 2012 (páni, měla jsem výročí :D) jsem si založila svůj první blog, který se jmenoval...Název vám jaksi říci nemůžu, páš jsem ho zapoměla :'D Psala jsem na něj ''články'' a Wishlisty (na kterých byli všichni koně od SCH). Jsem opravdu ráda, že tento blog zůstane zapomenutý a skrytý navždy :P

Každý jednou začíná...

22. března 2015 v 13:21 | Twaila
Když jsem zakládala svůj první blog, psala svůj první článek, myslela jsem si jak toho tolik vím, jak mám dokonalý talent na psaní ''článků''. Jak dokážu skvěle pojmenovat modely, jak umím úžasně fotit...S postupem času jsem si uvědomovala, že jsem nezkušená a nezvládám věci natolik dobře. Fotila jsem s nadhledem, nezaostřené fotky, na kterých byla jenom nerozeznatelná šmouha a dávala je na internet s doměním že jsou dokonalé. Potom přišlo ale víc než jedno zklamání, snášela jsem kritiku od ostatních. Všichni si myslí že když někdo komentuje fotky s názory co zlepšit, je to špatně. Není, první krok k tomu, jak dobře fotit je snášet kritiku od ostatních. S tímhle jsem se posunovala dál a dál. Zkoušela nové způsoby jak se zlepšovat...Přišlo ale pár slabých chvil, kdy jsem chtěla praštit se sbíráním, modely rozprodat a najít si jiný koníček. Řekla bych že každý sběratel už pár takových chvilek měl. A to je právě taky to, co tě posunuje dál. Sáhneš si na úplné dno, ale odrazíš se od něj ještě víš.
Teď jsem tady, mám blog s dokonalým designem od Jeife, mám přes 50 modelů, řekla bych že i lepší fotky než před 2 lety a jsem na pyšná :)
Doufám že si tohle někdo, kdo má třeba nízké sebevědomí přečtě a pomůže mu to jít dál...Děkuju všem :)
Zdroj fotky: http://ansatacustoms.com/whatsnew.html

Náš starý blog?

24. prosince 2014 v 9:27 | Twaila
Ahoj, vím že na tomhle blogu moc článků nenajdete...Tak vás chci seznámit s mým starým blogem, starým názvem a starým prostě vším...Prosím vás, název vznikl z hlavy za 2 minuty, vůbec jsem nad ním nepřemýšlela a prostě sem něco vyťukala do klávesnice...Design dělala Petz a za to jí chci poděkovat :)
Vlastně ten starý blog měl hodně kabátů a tenhle byl posteldní...
No přesvědčte se sami :P http://ranc-apollo.blog.cz/
Doufám že mě nebudete soudit za články 9letého děcka (když nad tím tak přemýšlím, vůbec se nic nezměnilo...)

Historie ranče Calaway

23. prosince 2014 v 14:40 | Twaila
Náš malý ranč bydlí v horách, v zemi tisíce potoků a lesů, v kraji věčného slunce a koní. Je to malá skromná stáj, ve které je ustájeno přes 40 koní...Pomáháme týraným koním a koním s nějakou vadou...
klik na c. č.
 
 

Reklama