Vaelin Frankelstein

7. ledna 2017 v 19:54 | Twaila |  Dny sběratele
Oya oya, už jsem zase tu :D
Tak, jak jste se přes svátky měli? Doufám, že jste si je užili ^^ Já si je užila a teď jsem tu se slíbenými fotkami Frankela, kterého jsem, jak jsem se zmiňovala v předchozím článku, dostala pod stromeček. Musím se veřejně přiznat, že jsem se k tomuhle článku dokopala jen z nudy a pocitu dělat něco produktivního. No, tak jsem tu ^^
Jelikož se po přidání z nějakého důvodu fotky nazobrazují, dám je na rajče, aby byly dostupné všem :)
Tak se pokochejte mými krásnými fotkami, a já se s vámi loučím ^^
PS: Jelikož u nás nasněžila velká vrstva sněhu a pořád narůstá, tak jsem se rozhodla vydat se na delší tůru po loukách v okolí a nafotit nějaké ty zimní fotky ^^
Menší ochutnávka našeho Frankelsteina :3
 

Vánoce, Appassionata a Hamleys

26. prosince 2016 v 14:43 | Twaila |  Novinky
Takže, tohle bude asi o něco delší článek než obvykle, takže si udělejte čaj a nějaké jídlo, usaďte se pohodlně do křesla a můžeme začít ^^
Začneme hračkářstvím Hamleys a Appassionatou, která se konala přes sobotu a neděli, 11.12. 016.
Tak, jak už vyplývá z nadpisu, byla jsem se podívat na Appassionatu, spolu s mojí mamkou a jejím přítelem. Jeli jsme v deštivou neděli a byli jsme velmi natěšení. Vyrazili jsme o něco dříve, abychom se mohli podívat ještě po Praze. První návštěva se týkala samozřejmě Hamleys hračkářství, kde, jak možná víte, mají několik Breyerů. Samozřejmě jsem si to nemohla nechat ujít. No, povím vám, tolik lidí na jednom místě jsem jakživ neviděla. Hlava na hlavě se tísnila u regálů s legem, plyšáky, autíčky a dalšími jinými hračkami. Musím říct, že jsem celkem ráda, že Breyeři jsou tak drazí a nesbírá je tím pádem leckdo, protože okolí jejich polic bylo prázdné. Díkybohu. Na jako první jsem se samozřejmě jukla na tradíky. Jelikož už je to celkem dlouho, co jsem tam byla, tak si nepamatuji přesný počet, ale myslím, že tam byli asi čtyři (?). Frankel, Vanilla, a další dva nebo tři, které si už moc nepamatuji. Mou pozornost zaujal samozřejmě Vanilla, protože je prostě božský :3 Ale bohužel nebyl nejlevnější, tak jsem si o něm mohla nechat jen tak zdát. Na řadu přišel Frankel, který se prodával za dost přijatelnou cenu a to asi 800-900,-, což je za tradíka, a hlavně Frankela, dost dobrá cena. Mno, a jelikož se blížily Vánoce, mamka mi ho chtěla nadělit pod vánoční stromeček. Ale jasně dávala, i když nechtěně, najevo, že z toho není moc nadšená. No, nevzala jsem si ho. Asi jsem se rozhodla, že by bylo lepší si koupit za tu cenu nějaké kvalitní boty, které využiji více než Frankela, který nebyl ani tak můj vysněný. Tak jsme šli dál. Podívali jsme se na nějaké ty knížky, oblečení a boty. Já koupila několik vánočních dárků a mohlo se jít dál, jelikož už nás tlačil čas. Když jsem přijeli do O2 Arény, řeknu vám, v Hamleys bylo oproti tomu jen pár lidí. Co jiného taky čekat, že?
Když jsme konečně našli svá místa, představení už pomalu začínalo, ale naštěstí na kolbišti byli jen tanečníci. I když jsme byli v prvních řadách, pohled na polovinu kolbiště nám zastínila opona, která nebyla rozhodně dobře umístěná, takže vždy když skončilo nějaké představení a účinkující se chystali udělat nějaký epický závěr, opona nám zakryla pohled a my nic neviděli, což bylo dosti velké zklamání. Ale nestrádejme, zase tak moc se toho nestalo.
Letošní dost moderní téma byla Láska v biografu. No, uznejte, mohlo by to být i lepší. Celý příbeh se točil okolo mladého páru, který se scházel v kině na jednotlivých filmech, které znázorňovali jezdci s koňmi. Nevím, nevím. Někomu se to mohlo líbit, ale mne to moc nezaujalo. Přišlo mi to jako takový koňský cirkus s koňmi a jezdci na vyšší úrovni. Ale nebylo to zas tak strašné. Některá představení vám byla schopná vehnat slzy do očí a mít husinu po celém těle. Například majestátní vraník s půvabnou ženou na hřbetě zahalený v husté mlze, to bylo opravdu hezké. Menší zpestření přineslo i roztomilé stádečko Minihorsů, kteří předváděli úžasné výsledky práce ze země. Bylo toho tam spoustu k vidění, ale zároveň mi toho přišlo na poměry tohoto legendárního představení dosti málo. No, uvidíme příští rok...Třeba se mi poštěstí tam zajet znovu a podívat se na lepší představení.

Tak a teď Vánoce. Víte, jak jsem vám povídala o Frankelovi? No, tak se mi objevil pod stromečkem ^^ Mámin přítel byl tak neskutečně hodný a znovu pro Vaelina Frankelsteina dojel až do Prahy :3 Musím doplnit, že i když se mi v obchodě ve stínu Vanilly nelíbil, teď je přímo okouzlující. A nejen to, je to nesmírně fotogenický model, takže očekávejte začátkem ledna nějaké ty fotky :33
Dále jsem od kamarádky dostala SCH mládě pandy, takže Charlie Purpuroso I. von pokoj číslo 205 už taky spokojeně bydlí na poličce mezi ostatními ^^
To bude pro dnešek vše a já se s vámi loučím ^^

Jsem naživu!

18. listopadu 2016 v 15:50 | Twaila |  Novinky
Venku prší a svítí slunce, a mě chytá fotící mánie. Nyní čekám, až se mi můj Nikon-niko-ni foťák nabije a já budu moct vyrazit ulovit nějaké dobré fotectvo. Potom mi na mysl přichází myšlenka, že jsem již hrozně dlouhou dobu nenapsala nic na blog a má SRka určitě touží po mém návratu. Egoista jsem tedy pořádný.
Každopádně vás zdravím, mé drahé sběratelky a sběratelé!~
Jsem moc ráda, že po více než dvou měsících mohu říct, že se sem vracím a to moc ráda.
Co se týče mé nové střední školy ve Varnsdorfu...jsem celkem spokojená. Času mám více než dost a tím pádem mohu uvést blog zase do provozu ^^
Jak už jsem předtím řekla, tak tento večer můžete očekávat nějaké, doufám, dobré fotky s modely. Tím vám to, doufám, dostatečně vynahradím.
A nějaké novinky?
Žádné, bohužel. Jenom to, že jsem teď modely nehorázně zanedbávala a tím pádem do mých koňských a zvířecích vojsk nepřibyl jediný voják, za to do poliček s knihami přibylo až (ne)zdravě moc dámiček knih. Sice je více než měsíc do Vánoc, ale já už teď musím šetřit na dárky pro mé blízké, protože jsem schopná všechno naráz utratit...Taková já prostě jsem...
Zima se již blíží a klepe na dveře a s každým řádkem, který napíšu, je více a více šero, takže dobré fotky jsou v ohrožení. Nyní se s vámi prozatím rozloučím ^^
Update: Fotky bohužel nečekejte. Za hlasitého protestování foťáku a počasí a spoustě pejskařů jsem nic nenafotila. Ale budou později ^^
 


Možné pozastavení blogu

31. srpna 2016 v 20:16 | Twaila |  Dny sběratele
Hi, mí drazí přátelé~
Tímto bych vám asi chtěla oznámit, že možná hrozí pozastavení blogu. Řekla bych, že stejně nebude strádat víc, než strádal předtím, takže to zase taková změna nebude :D
Důvod je ten, že s Petz od zítřka nastupujeme na střední školy a asi to nebudeme stíhat. Já budu na intru (čas na článek se najde), ale Petz se bude domů vracet pozdě a na nějaké články o modelech stejně nebude mít chuť, uvidíme :D
Takže tímto se s vámi dočasně loučím, au revoir~ ^^
Btw, taky vám přeji hezké začátky na středních školách a gymplech a úspěšné maturity :3 Společně to dáme! :DDD

Příval nových CM ^^

30. července 2016 v 18:23 | Twaila |  Novinky
Nevěřím tomu, ale právě čtete článek, který jsem včera slíbila :'3
Dnes to bude spíš článek s převážně fotkami, fotkami nových CM, jak mých, tak i těch, co přišly od Mazla :3
Asi začnu s mými.
1. CM dodělané právě předevčírem. Po tom, co mi ji Petz přenechala, jsem se neudržela a musela ji přemalovat :3
Musím říct, že jsem s ní opravdu spokojená. Je to můj první tmavý hnědák a asi první CMko, na které jsem fakt pyšná :3

~Silent Runnin'~

2. Model dodělaný včera večer. Když už jsem byla v náladě...:)
S ní jsem taky relativně spokojená až na ty groše. Ať dělám, co dělám, nelíbí se mi :D Jsou až moc pravidelné, což musím nějak vyladit. Ale jinak si myslím, že jí to zbarvení moc sluší :3
~North Lectival~

3. První z Mazlových CMek. Je naprosto boží :3 Má úžasné zbarvení, které mu dokonale padne. Ovšem všichni znáte Mazlovu práci a to, jak se doslova mazlí s každým tahem na modelu. Je to dokonalost sama ^^
~Arthure de Karib~


4. Druhý a poslední z várky od Mazla. Je též dokonalý :3 To cremello zbarvení je opravdu zajímavé a hrozně dobře se fotí :3
~Alucius von Sorno~


Děkuji za pozornost a uvidíme se u dalšího článku ^^




Omluvy, omluvy...

29. července 2016 v 20:43 | Twaila |  Dny sběratele
Už asi nemá cenu psát to, že mě osvítilo boží světlo a přimělo mě sem napsat. A už asi vůbec nemá cenu psát to, že sem budu přispívat pravidelně. Zkrátka...Potřebuju napsat článek, abyste o mně všichni věděli, věděli, že žiju, že sbírám, atd....
U mně se moc nových věcí nestalo...Jen to, že jsem nedala na rajče slíbené fotky Ezia, protože jsem zapomněla přihlašovací údaje...Ano, je to tak. Dále mám pár nových CM, jak mých, tak i třeba od Mazla, takže sem možná přistane článek s fotkami. Dále mám nový objektiv, yeah! Né, vážně. Tohle je věc, ze které jsem opravdu nadšená :3 Fotí se s ním opravdu skvěle, takže taky možná očekávejte článek s novými, již kvalitnějšími úlovky :3
Co bych sem psala dál? Asi jenom to, že se pokusím to rajče dát dohromady, myslím, že to bude záležitost pěti minut, jen jsem prostě líná :D Dále se moc omlouvám za mou neaktivitu co se týče SR. Opravdu dlouhou dobu jsem tu nebyla, takže jsem vám ani nekomentovala články, což jsem se včera pokoušela dohnat. Ale spousta věcí mne u vás překvapila. Jeife má nový blog, Šíša váhá ohledně pozastavení svého blogu, a spousta mých SR je neaktivní a zdá se, že ještě dlouhou dobu bude. Opravdu už nikdo nechce blogovat? Opravdu upřednostňujete facebook? (říká ta, která je na fb den co den a na blog ani nevleze. Ta, která je na blogu jen pár let na to, aby poznala skutečnou aktivitu.)
Uf, už mám tý negativní nálady až po krk :D Prosím, vraťte se...Chybíte mi...
PS: Šíšo, ty nic nepozastavuj! Už tak nás je tady hrozně málo :D
Menší ochutnávka nového objektivu :3333
CMka od Mazla. Já vím, měly být v dalším článku, ale vy moc dobře víte, že byste se nedočkali. Ale budu zlá a dám jsem jenom fotku hlavy :P

Tak na viděnou u dalšího článku :P

Eziooo, chleba, 4 rohlíky...

27. května 2016 v 22:40 | Twaila |  Dny sběratele
Ciao lidi! Jak už je na našem blogu zvykem, neobjevil se tu článek již hrozně dlouhou dobu. Mno, a já jsem konečně dodělala již slíbeného Ezia :3 Po třítýdenní tvrdé práci je konečně hotový a já na něj mohu spokojeně zírat a kochat se tím ''uměním''. :)
Je na něm hodně věcí, které bych rozhodně chtěla změnit, ale už to nejde....Koneckonců...jsem na něj pyšná :333
Jako první jsem samozřejmě potřebovala model, který by mohl být mým pokusným králíkem. Dále nějakou hmotu, která se dobře tvaruje, nepraská a nedrolí se. TAKŽE NE KARAPLAST. Nejlépe modurit...Já jsem si samozřejmě koupila již zmíněný keraplast...Ano....Začátky byly jako obvykle drsné a plné pláče a nervů v kýbli. Když jsem hmotu pořádně nenamočila a nebo namočila moc, začala praskat a drolit se nebo se proměňovat v kaši. Bylo to velice složité, to ano, ale s postupem času se to začalo lepšit a nacházela jsem si ke keraplastu cestu. Už jsem věděla, jak moc ho namáčet. Jak dlouho ho propracovávat, aby měl tu správnou konzistenci. Šlo to prostě hladce.
Na řadu přišly barvy. Možná víte, že Ezio má na svém plášti bílou, červenou a stříbrné přezky. Tak více jak stovka za akrylové barvy a jdeme dál!
Pak přišlo následné dokončovací upravování (vystínování a zalakování). To šlo už trochu hůř. Mám šoatné a nekvalitní pastely, které nejsou moc výrazné a ve spojení laku na vlasy ještě nevýraznější. Nakonec Ezio skončil celý ''učmouděný'' a ''špinavý''. Zkrátka vystínovaný tak, že vypadal, jako by projel komínem.
Ale dopadlo to dle mého názoru dobře a jsem ráda, že už ho mám hotového :)
Co na něj říkáte vy?
V buducnu plánuji udělat státy v podobě koní. Co myslíte? :) Navrhněte třeba nějaký stát, co by se hodil jako první :)
Více fotek najdete v nejbližší době na mém rajčeti i s postupem.

Zmrtvýchvstání

30. dubna 2016 v 12:41 | Petz |  Novinky
Zdravíčko, lidi. Tak se zase hlásím.
Poslední dobou se toho událo tolik, že se mi o tom ani nechce psát. Jsem strašně líná. Když už mám odhodlání něco napsat, přepadne mě děsná nechuť a do ničeho se mi nechce. Ale kdy jsem naposledy psala? Musím se nad sebou zamyslet. No nic, měla bych se do toho dát :D
Jak jistě víte, před nějakými třemi týdny se konaly přijímací zkoušky, kterých jsem se i já účastnila. Bohužel. :D Dávala jsem si totiž přihlášky na dva gymply, z toho na jeden mě vzali bez přijímaček.
No, takhle, když jsem ty testy dopsala, málem jsem se složila :D Ale nakonec mě vzali, a ačkoliv mi matika dopadla fakt příšerně, tak jsem se i slušně umístila :D Čeština je... zachránce. :D
Nakonec jsem si vybrala gymnázium v Teplicích. Jsem z Ústí, takže dojíždění bude trochu problém, ale myslím, že to zvládnu :)
A teď tomu smutnějšímu, co se tento týden stalo. Jistá stáj, do které jsem bohužel dříve chodila, která už tak měla "zajímavé" výukové metody (praktikování kvantity na úkor kvality, prostě fakt hodně dětí, které se tam trénují navzájem, nezkušené děti si sedají i na mladé koně- s pákou...), se rozhodla, že začne jezdit anglii. "Anglii", sím pěkně. Prostě někde na půdě našli pár anglických sedel, a hodili je na záda svým poníkům, že jako budou "skákat" a že budou "všestranní". Lidi to prostě všechno vidí až moc jednoduše. Zařáží mě, že i lidé se zkušenostmi si myslí, že v anglii a westernu je rozdíl jenom v postroji. Já osobně jezdím oba styly, a je v tom fakt velký rozdíl (moc mě mrzí, když někdo dá na koni anglické sedlo, a myslí si, jaký neni anglický jezdec, ačkoliv jím fakt není, ale to je už jen otázka cti a se špatným zacházením s koněm to nemá moc společného).
Každopádně, představte si tu úroveň. Sedlo někde na lopatkách, nebo tam při doskoku klouzalo, deka odstávala, a děti (DĚTI!) skákaly na několikrát zalomené šílené páce. Proti páce nic nemám, když se umí správně používat, ale rozhodně nepatří do ruky dětem, a rozhodně ne při skákání. Každopádně to vypadalo, že děti každou chvíli ze sedla vyletí, jak se vůbec nedržely nohama.
Neskutečně je braly při tom za "hubu", až mi jich bylo líto. A to bych to nebyla já, kdybych jim tam nenapsala svůj názor, byť šlo pouze o jednu banální, naprosto směšnou věc. Podržte se.
,,To sedlo mu očividně sedí"
Jedna holka mi na to souhlasně odpověděla.
A tím to všechno začalo.
Už předtím jsem psala jednomu klukovi odtamtud, upozorňovala na nevhodné vybavení, ale doknce jsem jednu věc vyšvihla a řekla, že se malinko zlepšili, ale uznávám, že jsem to místy trošku přeháněla. Ovšem odpověď od tohoto chlapce byla podstatně ostřejší. Když jsem nabídla řešit to v klidu a osobně, odmítl, ačkoliv ho denně potkávám ve škole.
No nic, nechala jsem to být, stránku jsem měla zablokovanou.
Po nějaké době, když jsem viděla další jezdecký extrém, bylo mi hrozně. Opět jsem, z jiného účtu, upozornila na nevhodnost sedel. Tentokrát to nebylo ani trochu kousavé a zlé. Prostě něco ve smyslu ,,Dobry, ale ta sedla jim moc nesedí". Nevím přesně, nepamatuji se.
Nemohla jsem se na to dívat. Ještě k tomu, když lidé z mých přátel k tomu dávali liky. Nešlo to ignorovat. Ale měla jsem o tom, co dělám, více přemýšlet.
I jiní lidé tam psali svou kritiku. Komu by se líbily takové fotky? Žádnému. Nejsem jediná, komu se ty fotky prostě nelíbí. Jen to většina lidí nechce říct. I má trenérka měla výhrady k jejich jezdeckému stylu. Ale pořád tam byli lidé, kteří jim prostě ten komentář napsali.
A pak... to začalo.
Twailině mamce, byť s tím Twaila neměla v podstatě nic společného, začali volat a psát, že je zklamala, ať přestaneme otravovat členy z jejího klubu (když jsem si s nimi psala, tak slušně, a nikdy jsem je za nic nepeskovala, kromě tedy toho kluka, u kterého jsem čekala, že má rozum a pochopí, co se mu snažím říct) a že proti nim poštváváme lidi.
A jednoho dne, kdy k jedné... eh... fotce, na které byl opravdu hrozně nasedlaný kůň, napsala jedna má známá ,,Nemá to sedlo moc vepředu?"
Tak. A ten pán z toho ranče přijel za Ádinou mamkou. Vyhrožoval, že to bude řešit přes rodiče a přes školu, pokud se neomluvíme.
Složila jsem se z toho. Bylo to nespravedlivé. Takhle to funguje? Člověk napíše svůj názor, a hned je potrestán? Ještě k tomu slušně? A ještě úplně nesmyslně obviněn, že proti nim poštvává lidi? A proč do toho zatahují nevinného člověka? No pardon?! Takhle to tu funguje?!
Dalšího dne jsem to řekla naší třídní, a ta řekla, že takovéhle kraviny škola neřeší. A že mě chápe, že jsem z toho smutná. Neviděla důvod, proč bych se měla omlouvat.
Ale přesto jsme se s Twailou omluvily.
Samozřejmě po našem :---)))

Ahoj, *jménotépaní*. Je nám velmi líto, že se to všechno stalo. Chtěly jsme se jen normálně zeptat. Neříkám, že to, co jsme udělaly, bylo správné. Měly jsme to s vámi řešit jinak, a ne takhle veřejně. Ale nemyslely jsme to zle, jednalo se o pouze jeden komentář. Není to názor pouze nás, ale i několika dalších lidí. Nepoštvali jsme je, to by bylo hloupé, a mrzí nás, že si to o nás myslíte. Ale chápu, měli jste vztek a svým způsobem jste se cítili ublíženě. Chyba byla ale i na vaší straně. Koneckonců jsme jen přihlouplé čtrnáctileté holčičky, co ničemu nerozumí. Proto by bylo dobrý nám to rozumným způsobem vysvětlit, a ne komentář i s fotkou smazat a nás zablokovat a pak to řešit tímto způsobem, který se ani naší třídní učitelce nelíbí, (tím narážím na to, že ve škole to již ví, řekly jsme jim o tom) , navíc kvůli jednomu komentáři a jedné konverzaci s jedním členem od vás, která z naší strany probíhala slušně. Ovšem myslely jsme to dobře, ač se to nezdá. Kritika či nějaký negativní názor nebývá napsán z důvodu, že by měl někoho potopit či úplně zesměšnit, ale pouze upozornit na fakty či skutečnosti, které se dané osobě nezamlouvají či se jí nelíbí. Dělá to každý, a opravdu to není trestné, pokud to není plné vulgarismů a vět, které nedávají hlavu a patu. Neměla jsem v plánu vás tím jedním mým komentářem (ano, píše to Eva, ta, která si za to "může", protože Adéla s tím nemá v podstatě nic společného) nějak poškodit. Upozornila jsem pouze na jednu konkrétní věc, ne na celý systém péče na vašem ranči. Koně se mají u vás dobře, jsou v dobrém stavu a mají velké výběhy, o tom žádná. Ale každá mince má dvě strany, a to nám nikdo nevezme, protože je to téměř všude. Tímto se ti chceme tedy omluvit za to, že jsme vám napsaly naše názory na vaše stránky. Měly jsme to s vámi řešit v klidu a soukromě, a ne vám takhle kazit dobré jméno. Byla to od nás hloupost. Za to se hluboce omlouváme. A ještě více se omlouváme za to, že se nemůžeme omluvit za svůj názor na tuto problematiku. Za ním si totiž stojíme. A spoustu lidí s námi, a ne, opravdu jsme je proti vám nepoštvali. Ale už to nikdy nebudeme rozmazávat takto veřejně. A pokud se nějaký kritický komentář objeví, tak s námi nemá nic společného…

Tak, jak jsme to cítily, tak jsme to napsaly. Tak jak to bylo, jak jsme to viděly. Koně se tam opravdu nemají špatně, mají to krásně zařízené, velké pastviny. Ale to ježdění je... nepříjemné. I ten počet zákazníků, které má, vzhledem k počtu koní. Podle mě by mohli více investovat do vybavení. A jistá dívčina tam... no.... Našla bych ještě spoustu věcí, na které tady reagovat, ale nemůžu. Bojím se, že to objeví a použijí proti mně.
Ano, takové jsou lidi svině a až takhle nízko se můžou snížit.
Nejvtipnější že, si to ta paní nejspíš ani nepřečte. Myslím, že když jí naskočila omluvná zpráva od Twaily, že žije s libým pocitem, že nad těmito dvěma puberťačkami vyhrála.
Ale ne.
Je to totiž plichta :P

No, tím bych ukončila tu smutnější část. Ta lepší je, že jsem po dlouhé době byla na koních, kamarádka vyfotila fakt pěkné fotky :) :D
Derča je fakt neskutečně nadaný velkopolák

Ano. Sněžilo. :D

S Chadem :D Už se od něj konečně neodvrací s ušima přitisklýma k hlavě :D

S Chadem :D (Egoista lvl 908879676876)


Nom, a to by bylo pro tento článek vše. Užijte si čarodky a 1. Máje, a nashle u příštího článku! ^^

BTW, budeme s Twailou na PLS 2016! S kým se tam potkáme? :D

Pššššššššššt.

11. dubna 2016 v 21:31 | Twaila |  Novinky
Ach. Už je to opravdu více než měsíc, co jsme nic nenapsaly? Petz, styď se. Ty za to můžeš. :D
Už dlouho tu nebyl nějaký ten informační článek o tom, jak si žijeme, jak si žijí hlavně modely, kdo nám přibyl do sbírek atd.
Jako první věc bych chtěla zmínit to, že se s Petz chystáme na Prague Live Show (pokud to doopravdy klapne, protože den předtím máme deváťácký ples...), takže nás tam možná budete moct potkat :3
Dále je tu můj projekt ''Ezio''. Jak už možná víte, jsem ''zarytý'' fanda Assassin's Creed. Samozřejmě mě nenapadlo nic jiného, než spojit AC s modely....Tedy předělat hlavní postavu AC II. do koně. Pokusným králíčkem se stal černý vzpínající se mustang od SCH. Už na něm pracuji tak druhým týdnem a myslím si, že to jde celkem dobře na to, že s keraplastem (ano, opravdu jsem byla tak blbá, že jsem si koupila keraplast) dělám poprvé...Až na pár chybiček...Nebojte se, pravidelně ho fotím, takže až bude hotový, fotky najdete na rajčeti krok za krokem. :)
Když už jsem měla po ruce ten keraplast, rozhodla jsem se, že opravím toho našeho invalidu SM, teď už Appaloosu. Přišel k nám chudinka už zmrzačený bez uší, takže kromě nich dostal i nový kabátek. Teď je z něch pyšná Appa s bílou etchedovanou dečkou, a já si ho nemůžu vynachválit. :3 Viz. fotka pod článkem.
Dále mám v plánu dodělat dva rozdělané modely od Petz. Doufám, že to všechno do LS stihnu. :D Uvidíme...

5 let hudby.

3. března 2016 v 21:26 | Twaila |  Soukromý život ala nudné věci
Hudba je nedílnou součástí mého života už od narození, ať v už podobě písniček pro nejmenší nebo nějakého toho "tvrdšího" stylu. Za posledních pět let jsem vystřídala spousty žánrů. Od One Direction (ano, omlouvám se...Už je to minulost...), s trochou závislosti na soundtracích z filmů nebo seriálů až po Sabaton, Linkin Park nebo třeba Nightwish. Samozřejmě nesměly chybět housle, cello nebo klavír. Před těmi pěti lety jsem byla opravdu závislá na 1D. Na jednu stranu se za to opravdu stydím, ale na tu druhou stranu jsem ráda, že jsem si tím hrůzným obdobím prošla a mohla si vyzkoušet být jednou z těch fanynek, co by se pro nějakou chlapeckou skupinu byla schopná i podřezat. Když teď vidím ty ''vlhké'' třináctky jak se chtějí se slzami v očích prodrat za svými idoly, chce se mi taky brečet...opravdu jsem byla taky taková? Mno, každopádně je to uzavřená kapitola a já se k ní nerada vracím.
Ovšem není tma beze světla a tmu v podobě 1D vystřídalo ''světlo'' v podobě Avril Lavigne, Kelly Clarkson a další takové ty narůžovělé typy. Následovali Nickelback, OneRepublic, Coldplay, Linkin Park, které si ráda poslechnu i dnes. Pak začalo období filmů, seriálů a anime...A já jsem nemohla přestat poslouchat ty nejkrásnější soundtracky, co vůbec existovaly. Opravdu to bylo něco, co vám v pár minutách dokázalo zlepšit, či naopak zkazit náladu (dokonce jsem i párkrát začala brečet) nebo dostat husí kůži. Tu epickou hudbu poslouchám právě teď, kdy mi je inspirací ke psaní tohohle článku. Dostáváme se ještě k radostnější části, kdy přicházím na chuť Sabatonům, Nightwish, My Chemical Romance, Hollywood Undead a dalším skvělým skupinám.

Já osobně si myslím, že mám celkem ucházející vkus. Mohl by být lepší, ale já jsem s ním naprosto spokojená a jsem ráda, že jsem si prošla všemi obdobími, jmenovanými výše.
Teď bych chtěla poznat váš hudební vkus. Ať už ho napíšete do komentářů nebo do samostatného článku na svém blogu, ráda si ho přečtu :) Opravdu moc mě zajímá to, co poslouchají lidi v mém okolí, popřípadě se stejnými koníčky :3

Kam dál